Farní úřad

Kostel sv. Martina
Červené Janovice

Na jižní straně návsi tehdejších Janoviček stával kostel sv. Martina, o jehož založení není určitých zpráv, avšak dochovaná zmínka pochází z roku 1350. V letech 1636 – 1651 byl chrám obstaráván klášterem sedleckým, jezuitskou kolejí z Kutné Hory, Františkány z konventu zásmuckého nebo jinou farností.

Původně byl kostel v Janovičkách vystavěn v gotickém slohu, což se prokázalo v roce 1875, kdy byl kostel opravován. Nalezena byla zazděná gotická kamenná okenní ostění a také okno za oltářem mělo ještě původní gotický tvar. Kostel byl malý. Chrámová loď byla 36 sáhů dlouhá, 5 a půl sáhů široká. Presbyterium bylo 2 sáhy dlouhé a 3 sáhy široké. Předsíň ve věži, kde byl hlavní vchod, byla 3 sáhy dlouhá a 1 a půl sáhu široká. Zdá se, že původně zde byla kaple, z níž povstal presbytář a později byla přistavěna loď chrámu a věž. V kostele byly tři oltáře. Hlavní byl oltář sv. Martina v rouše biskupském, jenž podává žebrákovi peníz jako almužnu.

Ve věži se nacházely tři zvony. Největší měl nápis: „Johan Georg Kuhner, goss mich in Prag 1761“ (Jan Jiří Kuhner ulil mne v Praze 1761). Na prostředním bylo napsáno: „Tento zvon ke cti a chvále Boží Pany Marygy a sv. Martina za časů pana Antonína Dařílka, děkana, přelitý byl v Praze od Karla Bellmana c. k. dvorního zvonaře“. Nejmenší zvon byl bez nápisu a měl letopočet 1838.

Kolem kostela byl hřbitov, který se potvrzoval až do r. 1835. Po jeho zrušení byl zřízen nový hřbitov jižně od městečka na nejvyšším bodě v celém okolí.

Ze starého hřbitova se zachovaly dva náhrobní kameny z třebonínského vápence. Poměrně zachované a čitelné jsou nápisy: „Václav Herald Libštejnský z Kolovrat“ a na druhém „Veronika Libštejnská z Kolovrat, rozená z Dubé a Lipé“. Herald Libštejnský zakoupil Janovičky r. 1601 a zemřel 1630. Jeho první manželka Veronika zemřela nedlouho po koupi panství. Oba náhrobní kameny jsou zasazeny v místnosti pod věží.

Dne 23. června 1902, v době po zvolení papeže Pia X., za panování císaře Františka Josefa, podal administrátor a farář Václav Bartoš žádost o stavbu nového kostela na ministerstvu kultury a školství. Ministerstvo dalo povolení ke stavbě až po dlouhé době – 9. května 1908.

Plán v novorománském slohu zhotovil Matěj Krch, stavební rada při c. k. místodržitelství českého království. Strop chrámu tvoří trojdílná klenba a presbytář klenba dvoudílná. Plán na oltáře, kazatelnu a Boží hrob navrhl pražský profesor Jan Kastner. Výstavbu převzal stavitel Čeněk Dajbych z Kutné Hory a podal rozpočet na stavbu – mimo vnitřní zařízení – ve výši 78 936 Korun.

Rozloučení se starým kostelem a poslední služby boží byly vykonány v neděli 21. února 1909. Zvony byly sneseny o dva dny později.

Položení základního kamene se slavnostně konalo v neděli 11. července 1909. Základní kámen posvětil monsignor Jan Vorlíček, arciděkan z Kutné Hory. Stavbu prováděl Čeněk Dajbych se synem Jaromírem.

Hlavní oltář a kazatelnu vyřezal Bohumil Bek, boční oltáře a Boží hrob Jan Novák, oba řezbáři z Kutné Hory. Lavice dodal Josef Hrabák, zábradlí u presbytáře a zpovědnici Antonín Hrabák (oba z Kutné Hory). Křížovou cestu podle obrazů proslulého mnichovského profesora Martina Fenersteina vyřezal v lípě Mistr Charvát od firmy Bohumil Bek a kostelu dodatečně věnovala Theresie Bürgi z Kutné Hory. Varhany dodala firma Jan Tuček z Kutné Hory.
Malbu chrámu provedl pod dozorem Matěje Krcha Josef Richter z Kutné Hory. Obraz sv. Martina na hlavním oltáři a Neposkvrněné početí blahoslavenné Panny Marie na oltáři bočním vytvořil pražský profesor Umělecko-průmyslové školy Emanuel Dítě. Obraz sv. Václava na druhém bočním oltáři maloval pražský akademický malíř, profesor František Ženíšek.

Do věže kostela byly ulity celkem 3 zvony. Ty však byly v první světové válce v roce 1915 zabaveny pro válečné účely. Nynější zvony jsou z roku 1947.

Chrám byl vysvěcen 15. října 1911 královohradeckým biskupem Th.Dr. Josefem Doubravou a v roce 1949 byl v kněžišti obohacen dvěmi zdařilými freskami Mistra Adámka - Nanebevzetí a Nejsvětější Trojice s našimi svatými ochránci.

Ve farnosti působilo v průběhu let velké množství kněží a plebánů. Jedním z kněží, kteří se nesmazatelně zapsali do historie mimo jiné také svým tragickým osudem, byl P. Jan Procházka. Farářem v Červených Janovicích byl od roku 1937 a působil zde do července 1941, kdy byl pro svá smělá kázání na udání zatčen Gestapem a odsouzen coby 70-ti letý stařec na 4 roky do káznice v Bruchsalu u Karlsruhe, kde po 2 letech umírá. Díky tamním kněžím byl pohřben v samostatném hrobě, nikoliv ve společné šachtě.

Posvícení se slaví v neděli po 15. říjnu a pouť po 11. listopadu – po svátku sv. Martina.